Nevím kdy jsem napsal svůj první "Hello World!" program. Asi to bylo na gymplu v Pascalu na hodinách IVTčka. Nebo to mohla být jedna z prvních webových stránek co jsem bouchal v MS FrontPage nebo Dreamweaveru. Zato si ale pamatuju, kdy jsem napsal svůj zatím poslední Hello World, který je nasazený v produkci:
@GetMapping(
value = ["/hello"],
produces = [Constants.V1.json],
)
fun hello(principal: Principal): MessageDTO {
val message = "Hello, ${principal.name}!"
return MessageDTO(message)
}Endpoint žije na naší core službě a používáme ho pro verifikaci nasazení nové služby v rámci systému. Pozdrav znamená, že základní potřeby nové služby byly uspokojeny. To jest:
- Networking - nová služba je nasazená ve správném segmentu VPC a dosáhne na core službu.
- Autentizace - nová služba se správně napojila na autentizační server a zavolala core službu se správným tokenem.
- Sanity check - nová služba má správné jméno.
Zkrátka to je takový integrační test. Ale ne všechny Hello World-y, které jsem kdy napsal měly účel - většina z nich byla jen první nadšení z nového jazyka po kterém následovalo smazání a návrat k práci. Stejně je ale na nové platformě, jazyku nebo frameworku něco magickýho - "vůně čerstvého projektu" - nikdo ještě nepoložil základy a já jsem ten první, kdo si tu něco vyryje do historie. Taková obdoba "Kilroy was here". A tenhle příspěvek je něco obdobného.
Můžete se ptát - co ten název? Inspirace je z Linuxu, tedy konkrétně /dev/null. Co to je a k čemu to slouží přenechám k vysvětlení někomu jinému. Ale ve zkratce tedy stejně jako do /dev/null odhazujeme vše, co nás nezajímá, já si do /dev/svachmic odložím vše, co shledám zajímavým a možná se k tomu někdy vrátím. A možná ne.